Den devátý – Písečnými bouřemi

Nový den nás zastihl v útrobách stanu. Chtěli jsme sice co nejdříve z nebezpečného území zmizet, ale podařilo se nám to až někdy po osmé hodině. Ve chvíli, kdy jsme vrátky odcházeli, potkali jsme majitelku, jdoucí si pro sušící se trávu. Její nechápavý a náš provinilý pohled se střetl. Bylo to pro nás drobné faux paus, ale snad se nezlobila. Minimálně se tak netvářila. Dnes nás čekala nejdelší část cesty, něco přes sedmnáct kilometrů, takže bylo třeba hned od rána jít svižně. Kolem nás opět jenom poušť a zase poušť. Horko začíná být nesnesitelné, zvlášť když dopoledne nás ještě neosvěžuje onen jinak vytrvalý vánek. Na kamenité planině je vidět několik kilometrů dopředu. Občas se od něčeho odrazí sluneční paprsky a odlesk bodne do zužujících se zorniček. Nemít sluneční brýle, mohl by se někdo z nás i rozplakat.

Reklamní vsuvka. Oblečení od firmy Tilak je velmi kvalitní, aspoň to, co jsme mohli vyzkoušet. I když bylo přes třicet stupňů, tak přesto se nám nepotili nohy a bundy byly také skvělé a někteří je ze sebe téměř nesundali. Expedice No Limits tímto tuto outdoorovou  firmu doporučuje všem milovníkům nepohodlných podmínek. (V Indii vyrábí outdoor firma Outsider. Shodli jsme se, že jde o výborný obchodník název. Proto již je v plánu založit módní značku Odrbanec a crowdfoundigový portál Lůzr.)

Jak vypadá okolí?

Cesta nám moc neubíhá. Víme, že kdesi před námi leží vesnička Rinam. Cestou ještě potkáváme Antonína, který se vydává hledat druhou skupinu, kontrolovanou Štěpánem. Chvíli vidíme jeho vzdalující se postavu, ale během přestávky nám definitivně mizí za horizontem. Po chvíli se na něj dostáváme i my a vidíme konečně Rinam. Rozkládá se u řeky Zanskar, šlo by ovšem asi o tříkilometrovou zacházku, takže ho z dnešního nabitého programu vypouštíme. Stejně se v něm nenachází žádný klášter a patrně ani voda. Raději tedy sledujeme malý potůček tekoucí do jednoho z ramen tohoto kolosálního údolí. Když už nám voda přijde dostatečně čistá, nabíráme ji na další cestu. S sebou si celou dobu neseme asi dvanáct litrů. To vystačí tak na den, a jelikož jsme včera ještě spotřebovali spoustu vody na vaření, museli jsme doplnit nyní. Žízeň je neúprosná.

Trochu se mění ráz naší cesty. Ocitnuli jsme se na dohled řeky Zanskar, alfy a omegy naší cesty a podél ní se klikatíme dál k cíli. Cesta se chvílemi svažuje, pak stoupá. Všechny další dny se máme pohybovat v rozmezí asi padesáti výškových metrů, ale neustálá stoupání a klesání příliš cestu nezpříjemňují. Zanskar je poměrně velkým tokem. Má na šířku tak sedmdesát metrů, někde i dvě stě. Nejdou to sice žádná světoborná čísla, když i Vltava má u Prahy někde i přes tři sta metrů, ale je třeba si uvědomit, že Zanskar protéká naprostou pouští a působí v kupách kamenů a dunách písku jako zjevení a fata morgana. I přes svou mohutnost nejde vůbec o poklidný tok nebo-li olej. I z dálky jsou jasně zřetelné peřeje a dravost toku. Voda je neustále kalná a už se i přizpůsobila barvě okolí. Má podobně hnědošedou barvu. Pitná voda se tomu rozhodně říkat nedá a nepoužívají ji ani místní. Už proto, že břeh je příkrý a řeka divoká, takže se k samotné vodě náročně dostává a hrozí utonutí. Zanskar bere veškerou vodu z tajících ledovců. Jinak by po ní zbylo jen vyschlé koryto. Jedno jsme potkali. Zrovna byla tato říčka zakreslena na mapě a chtěli jsme u ní doplnit vodu. Takhle nezbývalo než udělat do písku křížek a vydat se dál. Asi se z dříve vodnaté bystřiny stala pára, případně vádí.

Dlouhá cesta

Maruška si, znuděna naší společností a hovorem o válečných strojích obou světových válek, afektovaně nandala sluchátka a odebrala se do světa hudby. Její tempo se příznačně měnilo podle rytmu a rychlosti skladby, takže při pochodových jsme ji s Vojtou museli dobíhat a modlit se, že jí začne MP3 hrát nějaký ploužák, abychom si trochu odpočinuli.

Stále se ubíráme dál, snažíme se občas najít nějaký stín pro odpočinek, chvílemi běžíme za zrychlující Maruškou, a nebo se podíváme do krajiny. Naše cílová destinace jménem Pishu se stále neobjevuje. Už se zase nacházíme daleko od vody a jsme opět na úplné poušti. Vítr nás nemilosrdně šlehá. Po cestě vidíme kosti mrtvých zvířat a dokonce i lidskou stehenní kost. Jsme si tím téměř jisti, neboť jsme si ji dlouho prohlíželi. Cesta se tímto stala ještě více depresivnější. Procházet kostnicí, když nevidíte východ, není moc příjemné. A ještě do toho nás potkala jedna věc, kterou bychom tady nečekali. Písečná bouře. Trvala jen několik desítek vteřin, ovšem příjemný pocit to není. Nedá se moc dýchat, člověk neví, kdy se bouře převalí a jestli ho třeba taky nezasype. Na tohle nás Štěpán nepřipravoval ani psychicky. Vůbec by nás nenapadlo, že se budeme muset prodírat létajícím pískem.

Příchod do Pishu

Po dalších několika písečných bouřích se konečně objevuje Pishu. Dorazili jsme k němu až po páté, takže poměrně pozdě. Vydáváme se hned najít místo na přespání. Nalezneme jedno opravdu krásné. Nachází se za návrším, takže už není vidět do vesnice, je na anglickém trávníku a kolem teče říčka. Jelikož fouká strašný vichr, musíme postavit i kamennou ohradu kolem stanu, aby se nezlámali tyčky a dalo se v něm spát. Naše dokonalé místo myslelo i na tohle. Dvacet metrů od našeho obydlí se nachází mnoho kamenných kvádrů, jako kdyby někdo kvůli nám rozbořil stěnu domu. Přemisťujeme je k našemu stanu a stavíme fešnou zídku, podle Vojty nejrovnější v celé Indii.

Našli si nás místní děti a hned začali zkoumat, zda si s námi užijí nějakou zábavu. A my jsme jejich výzvu přijali. Navzájem jsme si zpívali české a indické písně, tančili nebo prostě jenom blbli. Časem se děti rozdováděly a začaly nabírat do nádob vodu a cákat na nás. Chvíli jsme se cákali s námi, ale když už potom začaly příliš dovádět, škodolibě jsme je poslali směrem, kde tábořila skupina Jaků. Dnes jsme měli tábory asi jen půl kilometru od sebe. Na jedli jsme se, popovídali se Štěpánem a mohli jít spát. Dnes jsme ani nestihli klášter, budeme si muset ráno přivstat.


Jak bude reklama vypadat?
-
Nechceš zde reklamu napořád jen za 40 Kč?
Zobrazit formulář pro nákup

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *