Den druhý – Dalajlámova púdža – 1. část

V Dillí jsme přistáli 45 minut po půlnoci. Už z letištní haly čišelo, jak obrovskou zemí Indie je. Třeba naše skupina se dokázala sejít dohromady asi po půl hodině bloudění. Pak už nebyl takový problém dostat potvrzení víza do pasu a projít přes poněkud náladově pracující indické úředníky. Ale strach jsem měli všichni. Indie si totiž potrpí na bezpečnost. Pravda, vzhledem k jejím vztahům s Pákistánem se nelze mnoho divit. (Více na konci příspěvku) Do odletu našeho spoje sice zbývalo ještě pět a půl hodiny, ale my jsme se po hodině spánku (nebo psaní tohoto deníku) vydali směr bezpočet kontrol. Museli jsme se znovu odbavit, nechat se trochu osahat, projít bezpečnostními rámy atd. Je zajímavé, že ženy jsou podrobovány bližší tělesné prohlídce za plentou. Po vyčerpávajících procedurách jsme konečně mohli nastoupit do přistaveného aeroplánu.
Let probíhal dlouho dobu stejně poklidně jako ty předchozí. Jenomže potom se to stalo. Letadlo sestoupalo asi tři kilometry nad zemský povrch. Mraky se rozevřely. A nám, minimálně mně, se naskytl naprosto úchvatný pohled na naši cílovou destinaci. Nejvyšší pohoří světa, vzniklé sražením euroasijské desky a indického subkontinentu. A jelikož se poloostrov Přední Indie dále podsouvá pod pevninskou desku, pohoří Himálaj (Dříve byl správný tvar tohoto slova Himalaje. Dnes se nejčastěji používá tvar ty Himaláje, což je ovšem jen jakási hybridní zkomolenina obou těchto slov. Himálaj se skloňuje podle vzoru stroj a jde o složeninu hindských slov hima – sníh a Taja – obydlí. Jinak Domov sněhu.) každý rok povyroste přibližně o 5 centimetrů. Proto má například Čumulangma o dva metry více, než když ji v roce 1953 poprvé zdolal Edmund Hillary s Tenzingem Norgayem.

Pohled byl opravdu nádherný. Nesčetné vrcholky hor, táhnoucí se do nedozírna, se pnuly s netečnou hrdostí k nebesům, rozdrásávaly mraky na cáry a odmítaly se sklonit před silným větrem, který v horách panuje počasí. Z okýnka letadla se pohoří zdálo jen jako plastický model na výstavě. Jinak však území zabírala poušť. Jenom občas písečné duny narušila oáza s množstvím zeleně a stromů, táhnoucí se podél vodních ploch. V těchto oblastech byly zdánlivě náhodně rozházené domky. Lidské bytosti z této výšky nebyly vidět, tudíž naše oko si mohlo užívat pohled na krajinu bez rušivých elementů pohybu. Těžko se dalo uvěřit, že je tohle všechno opravdu skutečné. Řečeno jedním slovem krása.
Po prvotním ohromení se do hlavy začala vkrádat neodbytná otázka. Kam mezi bezpočet vysokých vrcholků nacpali letiště? Přistává se tady vůbec na plochu, nebo musí cestující vyskakovat padákem, přičemž jejich zavazadla za nimi vyhází? První varianta se ukázala jako ta správná (k naší radosti), ač tedy zřejmě vyžaduje velkou dávku umu v Lehu na letišti přistát. Ale pilot vše zvládl a my si mohli oddechnout. Dorazili jsme. Bohužel ne v plném počtu, ale alespoň všichni zdrávi. Na letišti na nás čekal netrpělivě Štěpán, který odletěl do Indie o několik dní dřív, aby zde mohl domluvit několik věcí předem. Teď nás rovnou nacpal do taxíků, aby nás odvezli na ubytování.

Místní doprava je dlouhou kapitolou sama o sobě. S jejími stále novými a pro nás překvapivými aspekty jsme se setkávali po celou dobu našeho pobytu. První zděšení nastalo ve chvíli, kdy se naše batohy ocitly naházené na střeše bez jakéhokoli ukotvení. S minimem místa pro svá těla jsme počítali, ale přesto jsme paranoidně hlídali, jestli naše batohy nepadají. Samozřejmě se tak nestalo a potvrdil se fakt, že Evropa přehnaně dbá na bezpečnostní opatření všeho. Aspoň z pohledu orientálních nebo indiánských civilizací. Nedá se ovšem říci, že by Indie nedbala na bezpečnost. Jelikož Leh se nachází ve vojenské oblasti, polovinu rozlohy města tvoří vojenské základny a v některých částech jsou vidět vojáci s připravenými zbraněmi opravdu na každém kroku. Smutné, vzhledem k tomu, že tato oblast je hlavním centrem mírumilovného buddhismu. (Více na konci příspěvku)


Štěpán nás varoval, že jsme ubytováni v levném a tedy ne příliš luxusním hotelu. O to víc nás Goba, jak se hotel jmenoval, příjemně překvapil. Už jenom jeho příjemná zahrada, kam jsme usedli na uvítací kolečko na šálkem mléčného čaje, který si většina z nás v průběhu expedice zamilovala. Pobavili jsme se o tom, jak se cítíme, protože to bylo v té chvíli nejpalčivější téma. Většinu z nás totiž trápila hlava nebo břicho. Výšková nemoc se projevovala skoro u všech z nás a ne zrovna pozitivně. Naštěstí nadmořská výška 3500 metrů ještě nebyla tak závratná. Přesto šlo pro tělo o šok z hlediska změny tlaku, koncentrace kyslíku ve vzduchu atd. Do toho se také přidávala únava. Někteří z nás už přes 24 hodin nespali. Přesto jsme si nešli odpočinout na pokoj. Leh totiž poctila návštěva z kategorie nejvzácnější. Tändzin Gjamccho, tibetský dalajláma. A toho přece chceme vidět!
Po vojenské okupaci Tibetu byla buddhistická kultura brutálně potlačována. Docházelo k destrukci chrámů, pronásledování lámů a tlaku na místní obyvatele. Samozřejmě i Dalajláma byl perzekuován. Po tibetském povstání, jež neorganizoval, v roce 1959 musel uprchnout ze země. Azyl mu poskytla právě Indie. Od té doby působí hlavně v oblasti Ladakhu neboli Malého Tibetu a přilehlých buddhistických oblastech. Nyní se tedy několik týdnů zdržuje v Lehu. Dnes dopoledne a zčásti i odpoledne vede monstrózní pudžu (buddhistický náboženský obřad) kousek odtud. Štěpán opět domluvil další taxi. Po cestě jsme zjistili, že v této části Indie kupříkladu neexistují dopravní pásy, telefonování za jízdy je zcela běžné a značky by člověk pohledal. Navíc řidiči jsou zvyklí se domlouvat troubení a zastavovat přibližně deset až patnáct centimetrů před překážkou, a to velmi dynamickým a nečekaným sešlápnutím brzdy. Prostě orientální doprava.



Pokračování zde-

Den druhý – Dalajlámova púdža 2. část

O indicko-pakistánském konfliktu a buddhismu si můžete více přečíst zde –

Indicko-pákistánský konflikt a situace v Myanmaru


Jak bude reklama vypadat?
-
Nechceš zde reklamu napořád jen za 40 Kč?
Zobrazit formulář pro nákup

3 thoughts on “Den druhý – Dalajlámova púdža – 1. část”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *