Den třetí – Třetí teorie relativity, zabývající se zvláštním plynutím času v Ladakhu

Tento den začal již před ranním kuropěním. Zájemci se sešli na střeše hotelu, aby si zde pod vedením Štěpána zacvičili a zameditovali. Začali jsme tradičním pozdravem slunci, jež se právě začalo objevovat za vrcholky Himálajských vrcholků. Po několikanásobném opakování této procedury jsme navázali meditací. Zvolili jsme postup prodýchávání jednotlivých čaker. Ve východní filosofii je duševní složka těla složena ze sedmi čaker, z nichž každá sídlí v jiné oblasti fyzického těla a má na starosti některou část lidského konání, ať již jde o vztahy, vitalitu nebo předpoklady pro různé studium jazyků či přírodních věd. Jednotlivé čakry se otáčejí. Pokud si člověk přeje tento otáčivý pohyb synchronizovat, měl by žít tak, jak mu ukládá jeho samotné tělo. To ovšem my Evropané příliš nerespektujeme, proto máme některé čakry zablokovány. Opětovné odblokování se dá provést mnoha způsoby a meditace patří mezi jeden z nich. Jejich vysvětlování je pro tento deník příliš obsáhlé. Navíc kvůli spiritualitě a duchovnosti tématu by mohlo odradit čtenáře, kteří preferují levou hemisféru pro své myšlenkové pochody.

Ranní meditace

Uvítání Indie duchovní schránkou našeho bytí jsme se dnes rozhodli věnovat mnoho času a vydali jsme se do místního meditačního centra, kde probíhala meditace, řízená jedním z místních jogínů. Promlouvá v angličtině, tudíž mu alespoň budeme rozumět. Nechal nás asi hodinu se toulat v zákoutích naší duše, přičemž nás instruoval svým poklidným hlasem. Chvílemi se naše pohledy upírali do plamene svíčky, následně jsme za zavřenými víčky pozorovali vnitřní svět. Po zklidnění přišlo protažení a dechová cvičení, pro nás velmi náročná, neboť dýchat normálně v této nadmořské výšce je velmi obtížné. A když po vás někdo chce, abyste na půl minuty zadrželi dech, myslíte si, že zešílel. Pobyt v meditačním centru zkrátka zoceluje ve všech oblastech lidského bytí.
Když jsme vyšli naprosto zklidnění z centra, čekal tam na nás zbytek skupiny, který raději vyspával. Společně jsme se vydali na snídani. Špatným výběrem restaurace se stalo, že jsme se oné snídaně nedočkali ještě další tři hodiny. Prostě ladacký čas je relativní a plyne jinak. Tři kuchaři si s našimi patnácti rozličnými objednávkami opravdu dlouho nevěděli rady. Mohli jsme alespoň pokračovat v započaté meditaci a vyfotit se. (Lingvistické okénko: Při pořizování fota od jednoho z místních číšníků se Honzovi popletla trochu anglická slova wait a white, a proto fotícímu Indovi pravil: „White, please.“ Z hlediska barvy pleti Indů tato poznámka nebyla úplně korektní. Ač je pravdou, že Indové si na přesnou angličtinu příliš nepotrpí.)

Poněkud dlouhá snídaně

Když jsme dosnídali, bylo už po poledni. Nám tedy nezbývalo, než se jít vydat čekat na oběd. Opravdu záživný den. Ale pro naši aklimatizaci značně potřebný. Vyčkávání na oběd jsme si už zkrátili jinak, tentokrát příjemnou formou práce. Napsali jsme pohledy našim podporovatelům na crowdfundingovém portálu Penězdroj. Dohromady jich bylo přes čtyřicet. Takže celkem fuška, ale zvládnout se to dalo, protože oběd se také připravoval minimálně hodinu.
Aby naše těla nezdegenerovala od neustálého čekání, naplánoval nám Štěpán procházku Lehem a výlet na Soma Gompu, tyčící se nad městem. Při procházce městem jsme hodili pohledy do schránky. Také si koupili zmrzlinu a na vlastní zraky zřeli místní řeznictví. Už jsme chápali, proč nemáme jíst maso. Tento výjev se nedá popsat, bylo by třeba vidět minimálně fotografie. Hygienické podmínky tohoto řeznictví byly tvrdé i na Indii. Trochu nám spravil náladu a chuť obrovský tibetský trh. Přehršel barev, pachů, artefaktů a dalších orientálních vjemů nás zcela pohltila a vyplivla až na konci tržiště. Zde Honza nasedl na taxíka, který ho odvezl ke gompě. Zbytek se vydal pěšky. A že to byl docela výšlap. To je za to vysedávání celé dopoledne!

Soma Gompa

Ze Soma Gompy se oku naskytl nádherný pohled. Celé město leželo pozorovateli u nohou a hlavně pod nohami. Odsud ze shora se zdálo zelenější než v jeho ulicích. Mezi domy rostlo mnoho stromů a rušné ulice působili liduprázdně. Za městem se tyčili obrovské skalní masivy, zakrývající výhled dál. Přesto měl člověk stojící u gompy pocit, že dohlédne úplně kamkoli. Pocit nadřazenosti nad okolním světem však uvědomělému jedinci musel okamžitě splasknout, neboť jak pravil Lao’c: „Kdo se vynáší, nestojí vysoko.“ Na protějším pahorku bíle svítila Šántí-stúpa, další symbol Lehu.
Většina naší skupiny se vydala pěšky, ale někteří lenoši, jako například autor nebo Honza se vyvezli nahoru taxíkem. Museli tedy na ostatní čekat. Ten čas však netratili pouhým vartováním. Prohlédli si místnost s obrovským zlatým Buddhou. U stolku kousek od něj bylo nakupeno asi sto padesát PET lahví s olejem, patrně dary věřících při slavnostních příležitostech. Svíce v tomto svatostánku asi nikdy nevyhasnou. Když jsme chtěli vystoupat po schodech nahoru k dalšímu chrámu, stala se poměrně nečekaná náhoda. Proti nám šla skupina Čechů, kteří nás pozdravili hned, jak uviděli naše trička. Šlo o cestovatele ze sdružení Walk for help, kteří znali náš projekt z Facebooku. Chvíli jsme si povídali o svých nadcházejících plánech, zatímco se do kopce ke gompě škrábal zbytek naší skupiny. S její pomocí jsme vytáhli nahoru i Honzu. Navštívili jsme i horní chrám, z něhož byl ještě epochálnější výhled. Prostě nádhera. Přesně pro tohle jsme obletěli půlku světa! (Když nás fotila jedna cizinka, trochu ji ohromil Antonín svým počítáním one, two, three, four, five, sex. Takže fotka s námi bude patrně rozmazaná.)

Konec dne

Cesta dolů se táhla opět městem, kolem ladackého paláce, symbolu Lehu a skrz muslimskou čtvrť. Zde jsme se také najedli a po skupinkách dorazili do hotelu. Mimochodem, ještě jsem onen hotel nepředstavil. Jmenoval se Goba a zamilovali jsme si ho. Zvláště díky jeho kuchaři Ashishovi, který byl jeden ze dvou nejlepších lidí, co autor v Indii poznal. Dnes ráno si od Štěpána půjčil kytaru, i když na ní nikdy dříve nehrál, nechal se od nás naučit tři akordy a potom ve volných chvílích cvičil. Hrozně nás jeho nadšení bavilo. Navíc se dokázal celkem rychle učit, takže byla opravdu zábava ho vyučovat.
Před spaním ještě přišlo kolečko, kde jsme si sdělili, někdo impresionisticky, jiný faktograficky, jak probíhal náš den. Reakce stále zůstávaly pozitivní. Zítra nás čeká velký výlet.


Den čtvrtý – Přehlceni a pohlceni tibetskou kulturou


Jak bude reklama vypadat?
-
Nechceš zde reklamu napořád jen za 40 Kč?
Zobrazit formulář pro nákup

2 thoughts on “Den třetí – Třetí teorie relativity, zabývající se zvláštním plynutím času v Ladakhu”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *