Jak se dostal vozíčkář do Himálaje?

Na tomto blogu bude v průběhu následujících měsíců vycházet cestopis o naší expedici v indické části Himálaje. Aby byly všechny zápisy srozumitelné, je třeba vysvětlit celou myšlenku naší cesty.

Bylo nás devět. Středoškolští studenti, kteří plnili prestižní mezinárodní program s názvem DofE. V rámci tohoto programu prince z Walesu musí plnitelé uspořádat čtyřdenní expedici v týmu. Během ní si nesmí nic koupit, musí mít jedno teplé jídlo denně a dalších asi dvacet kritérií. To je sice hezké, ale řekněme si upřímně, poměrně jednoduché. My máme rádi výzvy, proto vznikl projekt No Limits.

Jako první jsme potkali cestovatele Štěpána Pastulu. Ten nám nabídl, že nás provede po oblasti Malého Tibetu, ležícího v Indii v nejvyšších horách světa. A okořeníme to tím, že s sebou vezmeme i vozíčkáře, protože bez toho by to bylo přeci příliš jednoduché. Jednoho ochotného, Honzu Krauskopfa, jsme našli celkem záhy. Půl roku jsme se s ním i sami poctivě připravovali, abychom mohli vyrazit do Himálaje.

Z této cesty je možno přečíst si deníkové zápisky a samostatné rady ohledně víz, kultury, jídla atd. v Indii.

Užijte si čtení! – 

Den první – Orgie byrokracie



Jak bude reklama vypadat?
-
Nechceš zde reklamu napořád jen za 40 Kč?
Zobrazit formulář pro nákup

1 thought on “Jak se dostal vozíčkář do Himálaje?”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *