Udělej si vlastní expedici!

V tomto článku naleznou všichni zájemci o plánování expedic informace o potřebném postupu. Prostě základní know-how. Zbytek už je čistě na vás! To podrobnější naleznete v článcích, které budou postupně přidávány. Všechno vychází z expedice No Limits, v níž zvládla parta studentů dostat vozíčkáře do Himálaje. O ní více zde –

Jak se dostal vozíčkář do Himálaje?

Proč vůbec číst dál?

Proč bych měl čerpat znalosti zrovna z tohoto projektu? Vždyť existuje tolik o mnoho větších, úspěšnějších a slavnějších cestovatelských projektů. A za mě osobně musím říct, no právě. Trochu moc úspěšných expedic. Většina těch nejlepších vznikla v produkci s ostřílenými cestovateli, zkušenými poradci a velkými sponzory. Všechno to stálo roky tvrdých příprav. Vždy, když o něčem takovém čtu, začne mi připadat, že tohle bych já nemohl někdy dokázat. Mohl. Jenom je potřeba trénink. Proto je dobré začínat menšími kroky. A to je důvod proč čerpat know-how zrovna odsud!

„A to pořád není všechno.“ Tentokrát legendární věta Horsta Fuchse platí. Vždycky mě u podobných „návodů na úspěch“ štvalo, že nebyla přidávána konkrétní čísla, abych si mohl všechno porovnat, jak jsem úspěšný. Zde se to budu snažit uvádět pro přesnou představu.

Přečtení tohoto článku vám zvedne sebevědomí a dokáže vám, že s důkladnou přípravou můžete s klidem naplánovat jakoukoli expedici!

Přeskakujte podle libosti. Není třeba číst všechno, stačí vybrat to zajímavé pro vás.

Čtyři základní otázky

Před jednotlivými kroky je důležité si položit čtyři základní otázky.

Kam?

Jakou destinaci si vyberu pro svojí cestu? Obecně platí, že mezi první a třetí otázkou (Proč jsem zajímavý?) platí přímá úměra. Klidně můžete cestovat do sousední vsi, pokud máte vynikající myšlenku, příběh atd. Ovšem pokud si vyberete nějakou málo navštěvovanou a zajímavou destinaci, nemusí vaše záměry zde zas tolik ohromovat. Já vím, takových míst zase tolik není, ale málokdo vydal cestopis třeba z přechodu pouště Gobi nebo Severní Korei.

S kým vyrazím?

Naprosto zásadní otázka. Můžete vyrazit sám, ve dvojici nebo ve velké skupině. Jakmile ovšem berete někoho dalšího, nesmíte si už po pěti minutách lézt na nervy a je třeba si důvěřovat. Prostě ideálního parťáka.

Proč jsem zajímavý?

Musíte si uvědomit, že cestovatelé dnes už všude byli, všechno už někdo udělal. Proč by se tedy měli vaši potencionální fanoušci a média zajímat? Vyrazit jen tak na výlet s batohem už dnes nestačí. Potřebujete příběh, zajímavý záměr, důležité poselství. Prostě něco, proč vás budou mít všichni rádi a budou se těšit na každý váš příspěvek na sociálních sítích, které jsou dnes naprostou nutností. Ale o tom více později.

A bude vás to pořád bavit?

Všechno promyšleno? Rozhodli jste se třeba přejet na kole Saharu, i když bicykl k smrti nesnášíte. Rozhodně chyba. Sebelepší uskutečnitelný (to je také důležité) cesta je k ničemu, když vás nebude bavit. Pořád je to přece jen cestování, jež je hlavně o zážitcích a poznávání. Lepší být víc tuctový než se potom na cestě zbytečně trápit.

Udělej si vlastní expedici!
A takhle zoufale patrně budete při plánování vypadat. Ale všechno se dá překonat.

Propagace

Bez řádné propagace vás nikdo neobjeví, nebude sponzorovat. Je to těžká a často velmi frustrující práce. Pokud chcete být úspěšní, je třeba ji nevzdat a bojovat s nezájmem okolí.

Založte sociální sítě

Facebook je naprostou nutností. Založte stránku pro komunikaci se svými fanoušky. Zkuste frontální útok s přizváním veškerých svých přátel. V tomto mají výhodu vícečlenné expedice. Potom se snažte přidávat odkaz do cestovatelských skupin s výstižným a ne příliš dlouhým popiskem. Nebojte se, cestovatelé jsou většinou mezi sebou velmi přátelští a rádi vám pomohou. Placená reklama v dnešní době stojí pár korun a opět se ukáže lidem, které by vaše cesta mohla zajímat.

Největším cestovatelským tahákem jsou fotky. Navíc jim rozumí opravdu každý. Takže šup založit i Instagram. Tam se lidé podívají na váš příběh v několika záběrech a pokud je zaujmete, rádi si víc přečtou na Facebooku. Komunikačních a propagačních kanálů jsou desítky od Twitteru po Google+. Zde už záleží na vašich preferencích sociálních sítí.

My jsme těsně před odjezdem měli na FB stránce asi tisíc fanoušků. Díru do světa s tím neuděláte, ale stačí to. Na Instagram jsme více přidávali až po příjezdu a dosáhli asi tří tisíc followerů.

Nepodceňujte blog!

To, že dneska nikdo nečte, je nesmysl. To bych nepsal tento článek. Jenom se stále zvedá důraz na kvalitu a konkurence je obrovská. Přesto blog je místem, kde pořádně rozepsat to, co jste na Facebooku museli nacpat do několika větiček. Vyplatí se ho plnit hlavně během samotné expedice a krátce po ní, kdy je to pro čtenáře nejpřitažlivější. To se nám tolik nepovedlo, a tak jsme měli asi jen tisíc návštěv za několik měsíců na blogu. A to je docela málo.

Stejně tak se nebojte se zeptat na podporu jiných blogů. U nás jsou asi dva hlavní hráči na tomto poli – Život na cestách a Hedvábná stezka. Podle mých osobních zkušeností je Život více otevřený a příjemnější pro komunikaci, tudíž se s ním patrně na propagaci vaší cesty výměnou za nějaké články domluvíte. (Osobní poznámka – My jsme se po skončení expedice špatně domluvili a články nikdo nenapsal. Já teď po více než roce splácím dluh z vlastní iniciativy. Nikdo nás neurgoval.) Hedvábná stezka je více profesionální a tedy i elitářská. Je těžší být podpořen, ale rozhodně to potom má cenu.

Rada – nekombinujte obě najednou. To je jako kdybyste se rozhodli chodit se dvěma sestrami najednou. Nedělejte to! (Opravdu nejde o osobní zkušenost.)

Udělej si vlastní expedici!
Vlajku taháte všude s sebou. Stáváte se takovou chodící reklamou.

 Televize a tradiční média

A tady nastává ta nejtěžší a nejvíce zničující část. Přesvědčit velké televize či noviny, že jste zajímaví. Spoustu lidí se bez toho obejde, ale rozhodně není na škodu mít o sobě reportáž třeba v České televizi nebo tištěných novinách. V tomto bodě je třeba být neodbytný. Zkoušet psát na mail, zkusit i zavolat. Nelze to přehánět, ale trocha otravnosti neškodí. V tomto bodě se nedá poradit nic jiného než zkoušejte a doufejte. A pokud někoho v redakci znáte, neváhejte to využít.

Naše úlovky – Česká televize, Nova (ta z nás udělala expedici s vozíčkářem na Mount Everest), krajská příloha MF (Víckrát), Hospodářské noviny a další.

Přednášky a možnost vystopování

Pokud máte chuť a trochu času, můžete zkusit pořádat přednášky už před odjezdem. Já osobně s tím mám spíše negativní zkušenost, ale někomu se může zadařit více. Podívejte se na cestovatelské akce a pokuste se tam s projektem prosadit. Většinou vás budou chtít až po skončení vaší cesty, avšak někdy jsou i přípravy natolik zajímavé, že vás vezmou.

Všude potom po sobě nechávejte nějakou stopu. Mohou to být letáčky, vizitky nebo cokoliv jiného. Jinak na vás lidé po cestě domů zapomenou a už si vás nenajdou, což je přeci škoda. Šiřte letáčky v zaměstnání, ochotnickém divadle, na přednáškách jiných cestovatelům, pokud vám to předem dovolí. Ne všude je to samozřejmě vhodné, třeba v místní putyce si spíš utrhnete ostudu.

Udělej si vlastní expedici!
Takhle vypadal náš letáček.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Finance

Kolik to bude stát? Mám na to vůbec peníze? A jak získat nějaké z cizích kapes? (To nezní nejlépe, takže spíš – Jak přimět ostatní dobrovolně darovat něco z vlastní kapsy?) Do této fáze ale vstupujte až po řádném zvládnutí té předchozí, jinak bude prakticky nemožné ji splnit. Je důležité vědět, na co všechno vybíráte peníze. Točíte film? Chcete vydat fotoknihu? Výroba takový výstupů stojí desítky až stovky tisíc! A pokud následující techniky selžou, raději od záměru upusťte, protože shánět něco po návratu je ještě těžší!

Sponzoři

Bez nějakých těch štědrých sponzorů se neobejdete. Peníze se shání hůř, materiální podpora či sleva se shání o mnoho lépe. Pokud nějaký váš známý podniká, nebojte se zeptat. On se neurazí, a pokud mu nabídnete dostatečně výhodnou spolupráci, třeba si plácnete. Zvláště pokud máte dobře rozjeté všechny propagační kanály, slíbíte mu zmínění na přednáškách nebo sponzorské logo ve filmu či knížce. Potom se ponořte do grantových programů velkých firem a pokuste se vyčenichat, zda některý nejde vztáhnout na vás. Rozhodla se společnost sponzorovat aktivní život lidí na vozíku. Není naše expedice s vozíčkářem vhodným příjemcem jejího daru? (Pro moralisty jako já – Nemá cenu se cpát tam, kde vám nic nenabízí. Třeba nějaký obnos dostanete a budete se potom cítit provinile, že ho nedostal někdo potřebnější.)

Třeba Hannah pořádá takzvaný Hannah grant, který vám zajistí materiální vybavení od stanů po trekové hole. Osobně sice nejsem velký fanoušek jejich produktů, existují kvalitnější a cenově stejné značky, ale v ohledu PR je Hannah velmi dobrý. Třeba u Tilaku nebo Husky sehnat podporu je o mnoho těžší a většinou je v o dost menším rozsahu.

Crowdfounding

Tohle je opravdu náročná disciplína. Tady už od svých fanoušků vyžadujete víc než lajkování fotek a komentování blogu. Chcete jejich těžce vydělané peníze. Zpracoval jsem o tom komplexní (snad) článek i s popisem osobních zkušeností tady.  Jo a pokud už jste unaveni mým stylem psaní, Ottocopy taky stojí za to – http://ottocopy.cz/jak-boli-crowdfunding

Drobtová politika

Jasně, Rieger za to od mladočechů docela dostal. Ale vy už jste velké kroky zkusili, jenom je třeba neodmítat ani ty malé. Máte nějakou možnost se někde propagovat, zvláště pokud jede vaše crowdfoundingová kampaň. Já jsem třeba na Festivalu sportů ve stánku České spořitelny dával kouřící limonádu za dobrovolný příspěvek či letáček naší expedice. Dobrá hospodyňka i pro pírko přes plot skočí.

Udělej si vlastní expedici!
Ani při socialistickém plnění tohoto plánu, tedy na 120 %, si o tolika penězích můžete nechat jen zdát.

Nebojte se přestat číst a vrátit se později, pokud máte hlavu jako pátrací balón! Článek jen tak zpoplatněn nebude!

Příprava

Takže váš projekt zná už půl milionu lidí. Stejnou částku jste vybrali na darech a grantech. Máte kameramana, fotografa, sto fanoušků co na váš přílet budou čekat na letišti a cenu Blogger roku. No jo, ale co se taky věnovat přípravě samotné cesty?

Fyzická příprava

Tohle je čistě individuální a uvádím to jen z nutnosti. Vámi naplánovanou trasu musíte být schopni projít, projet, proskákat na jedné noze či co jste si naplánovali. Udržovat se v kondici a chodit s těžkým batohem není na škodu. Pokud nesnášíte těžké břemeno, zkuste se inspirovat tady – http://www.hedvabnastezka.cz/rady/16490-jak-se-sbalit-pod-7-kilo-cestovni-seznam/. Osobně jsem to nikdy nezkoušel a jsem k tomu v mnoha ohledech skeptický, ale patrně to funguje.

Psychická a kulturní příprava

Tohle se týká hlavně cest za zcela odlišnými kulturami. A tím nemyslím do Německa, i když to je v mnoha ohledech taky úplně jiný svět. Ale vydat se do Konga bez znalosti zvyklostí je dost nebezpečné. Při porušení některé z jejich zvyklostí můžete někoho urazit a mohlo by být zle. My jsme se v Indii dopustili několika přešlapů, které nám naštěstí mírumilovní buddhisté nezazlívali.

Dám příklad – Byli jsme pohoštěni jednou velmi milou rodinu. Můj kamarád na pochvalu jídla řekl žen, která nám ho přinesla, běžné české mňam mňam. Žena na něj vrhla zděšený pohled a odešla. Až potom nám jiný Ind vysvětlil, že toto úsloví je otevřená výzva k pohlavnímu styku. Naštěstí poblíž se nevyskytoval manžel, tak se všechno urovnalo. Ten kamarád se jmenuje Štěpán Pastula a je to zběhlý cestovatel. Oblast Ladakhu navštívil asi po osmé a půl roku zde žil a přesto tuto informaci nevěděl. Není tedy trapné se splést, ale je dobré tomu co nejvíce předcházet.

Připravte se i na takzvaný kulturní šok. Jinde je prostě normální se brodit v odpadcích, nechávat mršiny na silnicích či se sebe často dotýkat. Stejně tak je lepší v některých oblastech oželet maso. Důvod vidíte na fotce pod textem.

Udělej si vlastní expedici!
Takhle vypadalo řeznictví v Padumu. Už nemáte takovou chuť na maso, co?

Moc vás ani nepotěší skutečnost, že buddhisté jí hlavně zvířata uhynulá stářím nebo na nemoc. Případně si nechávají dovážet maso z končin, kde žije více muslimů, kteří práci řezníka vykonávají. To pro maso znamená třeba dvoudenní transport bez chladničky v obrovských vedrech. Dobrou chuť!

Technická příprava

Umět postavit stan není na škodu. Nebo si třeba uvařit jídlo. Jasně, to už asi umíte, ale může se vyskytnout něco nového. Třeba si kvůli letadlu vezmete místo zakázaného plynového vařiče benzínový. Ten se musí čistit a je lepší si jeho ovládání vyzkoušet předem.

My jsme třeba trénovali výrobu lanových lávek, a to i pro vozíčkáře. Je to hodně náročná disciplína a i když jsme to v Himálaji nepoužili, bylo velmi důležité to umět. Proto pozor na situace, o kterých víte, že by mohli nastat, ač je to nepravděpodobné. „Štěstí přeje připraveným.“ Chtěl jsem to úsloví najít v latině, aby neznělo tak otřepaně, ale nakonec jsem si nebyl jist, který výsledek je správný.

Udělej si vlastní expedici!
Létající vozíčkář

Doprava

K tomuto tématu jen krátce. Velmi často se řeší letenky a já nechtěl zůstat pozadu, takže jsem o tom taky napsal článek.

Jinak doporučuji použít vyhledávač Kiwi.com. Ne že bych dělal reklamu (dobře, trochu), ale patří mezi špičku ve svém oboru po celém světě. Zaručí se vám i za případné zrušení letu a další věci. No, podívejte se  www.kiwi.com/deep?affilid=leviatan

Místní spoje

S místními spoji bývá problémů hned několik. Zaprvé, zjistit o nich cokoliv je často nemožné i v angličtině a jste nuceni přejít na francouzštinu, holandštinu nebo němčinu. Za druhé, ty spoje stejně podle vámi nalezeného řádu jezdit nebudou a je dobře možné, že nepřijedou vůbec. Za třetí, budete své sedadlo sdílet s několika místními, na klíně hýčkat kozu nebo dítě a každou chvíli narážet v důsledku děr na silnici hlavou do stropu. A za čtvrté, v orientálních oblastech zaplatíte třeba desetkrát víc než ostatní pokud nebudete smlouvat až do krve.

Takže pokud vás napadla zajímavá expedice do Německa, neváhejte. Tohle se vám vyhne.

Udělej si vlastní expedici!
My jsme měli vlastní autobus a i tak to bylo snad nejnáročnější z celé expedice.

Mediální výstupy po expedici

Záměrně jsem přeskočil samotný průběh, ten se nedá popsat obecně. Teď tedy k tomu, co dělat po návratu. Je toho totiž ještě hodně.

Plňte závazky!

Žádná firma vás nebude sponzorovat z lásky k vám. Bude za to něco chtít. Fotografie z cesty se svým logem, reklamní články, pozitivní recenze svých produktů. Všechno se snažte dodat včas a požadované kvalitě. Jinak je dost možné, že si příště ani neškrtnete. Získat pověst nespolehlivého cestovatele není v této oblasti zrovna pozitivní.

Marketingu se nezbavíte!

Pokud máte něco, co lze z cesty prezentovat, udělejte to! Ale je to spousta práce navíc. Film vyžaduje levné kinosály a diváky. A stovky hodin u stříhání, i když to dělá profesionál. Stejně tam musíte sedět také. Přednáška se dá sfouknout i venku, ale ti diváci jsou pořád třeba. Knihu musíte napsat, zformátovat, přivést na svět  a najít čtenáře. Možností výstupů z cesty je hodně a práce s nimi ještě více.

V tomhle ohledu naše expedice dopadla fiaskem, i když plány byly velkolepé. Jsem asi první, kdo to práskne, ale poučte se z toho. Vybrali jsme peníze na film a skutečně ho i natočili. Jenomže potom začala válka o to, kdo bude stříhat. Osobními spory nebudu zatěžovat. Skončilo to tím, že film pořád není a podle mého odhadu ani nebude. Stejně tak jsme se potýkali s pozdním doručením darů za crowdfounding. Část těch peněz patrně bude poslána zpátky, tedy sponzorům filmu.

Jediným výstupem je v podstatě můj blog z cesty, na který jsem odkazoval na začátku. Povedlo se několik přednášek, ale také jich nebylo tolik, kolik bychom očekávali. Pracovat se musí pořád. My trochu usnuli na vavřínech a pak už to nedokázali dotáhnout do konce. A to je škoda.

„Uč se z chyb druhých. Život je příliš krátký na to, abys je stihl spáchat všechny sám.“ – Stanisław Jerzy Lec

Dá se na tom u nás vydělávat?

Dá. Ale to by na začátku neměl být váš cíl, protože se pravděpodobně spálíte. Vždyť výdělečných projektů je minimum. Za všechny jmenuji Žluté trabanty Dana Přibáně. Takže může se vám vrátit část investice nebo i celá, ale pravidelně na tom vydělávat vyžaduje zkušenosti a nebo štěstí.

Díky moc za přečtení! Máte to za sebou! Pokud budete chtít s přípravou pomoci, můžete se zúčastnit našeho denního kurzu za 25 tisíc (máme samozřejmě skoro pořád plno) a nebo to napsat dolů do komentářů a já rád poradím, pokud to bude v mých silách.

Expedicím zdar!


Jak bude reklama vypadat?
-
Nechceš zde reklamu napořád jen za 40 Kč?
Zobrazit formulář pro nákup

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *